PŠENICE JE KRÁLOVNA, ALE OVES MÁ NAVRCH

Kdyby nyní odborníci na výživu měli prohlásit, která ze základních obilovin je našemu zdraví nejvíce prospěšná, pak by se králem stal jistě oves!

Móda zatracovat pšenici jako příčinu všemožných zdravotních potíží k nám přišla před lety z Ameriky. S konzumací bílého pečiva z pšeničné mouky ovšem nijak citelně nezacloumala. Rohlíky, housky, bagety, toustové chleby, koláče a různé trvanlivé pečivo z jídelníčku Čechů rozhodně nemizí, k nelibosti lékařů postupně vytěsňují chleba. Toho nyní sníme v porovnání s předválečnou generací méně než polovinu, zato pšeničného pečiva pětinásobek. To rozhodně není zdravý trend.   

Pšenici se vždycky říkalo královna obilovin. Dnešní mouka z pšenice ovšem není, co bývala. Změnil se způsob mletí na hodně jemné. Po mlynářích to tak chtějí pekaři, aby se jim snadněji zadělávalo těsto na pečivo. Fígl je v tom, že při moderním mletí se mechanicky naruší zrna, a lépe pak vážou vodu. Tím se zvyšuje výtěžnost výrobků, čili je to pro pekaře lepší kšeft. Doma bychom prý takové těsto ani nezamíchali.

Jan ukazuje ovesné vločky v naší výrobně exkurzi korejských studentů.

Navíc pšeničné zrno se mele bez obalových vrstev, takže pak v mouce chybí vláknina a minerální látky. Přitom vláknina je nenahraditelná. Má blahodárné účinky pro celý organismus. Nerozpustná vláknina čistí střeva, rozpustná přechází i do krve. U pšenice je ale podíl rozpustné vlákniny velmi nízký, vyšší je u žita a nejvyšší je u ječmene a ovsa.

Oves je na tom z obilovin rovněž nejlépe, pokud jde o jedy v lepku. V žebříčku, sestaveném podle toxicity nerozpustných bílkovin, je oves až poslední. Nejhorší je pšenice s bílkovinou gliadin, která je právě kvůli své toxicitě pro celiaky nejvíce riziková.

Oves, který jíme zejména v podobě vloček, má skutečně unikátní nutriční hodnotu. A to hlavně díky vysokému obsahu bílkovin a vhodném poměru jednotlivých aminokyselin. Na zdraví také pozitivně působí vyšší obsah tuku oproti jiným obilovinám a příznivý poměr nasycených a polynenasycených mastných kyselin. A samozřejmě vláknina, včetně již zmíněné rozpustné vlákniny.

Ačkoli o blahodárných účincích ovsa se dávno ví, v tuzemském potravinářství je tato obilovina nedoceněná a využívá se mnohem méně než jinde v Evropě. Jenže je to i o poptávce. Den se dá nastartovat s rohlíkem, buchtou či toastem, nebo také s ovesnou kaší či s müsli. Odpůrci pšenice -mezi nimiž jsou i lékaři a nutriční experti - tvrdí, že z ní máme „pšeničná“ břicha, ohrožujeme si imunitu, koledujeme si o cukrovku, deprese, migrény, Parkinsona, Alzheimera i další civilizační nemoci.

Slyšeli jste snad někdy o odpůrcích ovsa?

Táňa Králová

Načítám