JIŘÍ SMOLÍK, NÁŠ VČELAŘ

Vše je o surovinách. Proto müsli pečeme v Janově peci na tom nejlepším medu, jaký se dá v tuzemsku koupit. Naším dvorním dodavatelem je už řadu let Jiří Smolík z Honezovic, malé vsi na jihu od Plzně. Je to profík, který dělá vyhlášený panenský med. A také ten nejčistší, jaký vůbec jde – takzvaný plástečkový. Zavítejte s námi do Smolíkova včelařství

„Dnes už byly na stromě,“ říká Jiří Smolík o svých včelkách. Stojíme nebezpečně blízko u pestrobarevných úlů a chovatel vypráví, proč mu ulétly včely. „Včela potřebuje práci a prostor. Když nemá co dělat a nevejde se do úlu, pak se rojí,“ vysvětluje včelař. U úlů byl od mala. Nejdřív s dědou, pak s maminkou, která po něm včelařinu převzala. „Táta je totiž alergik,“ poznamenává Jirka, který je už čtvrtou generací ve včelařící rodině.

Děda míval kolem 25 včelstev. Za stavením, kde žil, jsou dnes pečlivě udržované úly. Celkem má tři stovky včelstev. Jiří Smolík je včelařem na plný úvazek, včelaří přes třiadvacet let. Chov rozšířil během dvou let, kdy byl na „mateřské“ s dcerou.

V těchto dnech začal se „sklizní úrody“ - stáčí první letošní med. Ten loňský má téměř prodaný. Potvrzuje se, že kvalita se prodává sama.

„Nemám ani webové stránky. Když si je chci udělat, všechno mám prodané, takže zase to odložím,“  říká včelař. Pro Smolíkův med si jezdí lidé na hospodářství do Honezovic, dá se koupit ve vybraných farmářských obchodech, část dodává několika málo výrobcům různých potravinářských produktů. Janova pec je největším odběratelem. „Aby velcí potravináři používali český med, o tom jsem nikdy neslyšel. Spíš berou dovoz ze zemí, jako je Paraguay či Uruguay,“ míní Jiří Smolík.

Potrpí si na kvalitu, a tudíž na důslednou čistotu. „Když dbáte na hygienu v úlech, med pak bude opravdu kvalitní. Dělám to jinak, než většina staré generace včelařů. Oni mají většinou malý úl, což jsou dva nástavky na sobě a dost. Já jich mám třeba pět, dávám včelám prostor. Kolem úlů je spousta práce a je to také o investicích,“ zdůrazňuje profesionální včelař.

Zhruba polovina medu, který ročně stočí, je panenského. Takový med je absolutně čistý, bez nečistot ze včel, bez reziduí a je chutnější. „Nechal jsem si dělat rozbory a je v něm osmkrát méně sacharózy než v klasickém medu. Navíc nepálí v krku, je jemnější a voňavější,“ porovnává medař.

Jak panenský med vzniká? Do medníku nesmí matka, aby do pláství nenakladla vajíčka. Včely si samy postaví plást a do něj nanesou med. Nejsou v něm žádné pachutě, které zůstanou po včelách, vylíhlých z takzvaných košilek. A netřeba se bát ani pesticidů a herbicidů.
Ve Smolíkově včelařství můžete ochutnat i nejčistší med, jaký vůbec existuje. Říká se mu plástečkový. Včely mají v úle jen prázdný rámek, vše – mezistěnu a plástve - si musí vytvořit samy. Takový med se jí i s voskem. Je to vzácná delikatesa.

Když pole kolem Honezovic před pár lety koupil německý sedlák, Jiřímu Smolíkovi se to moc nelíbilo. Bere to tak, že českou půdu by měli vlastnit Češi. „Mým včelám to ale jenom prospělo. Posílily. Němec se totiž k půdě chová mnohem lépe. Dává do ní hnůj, nepoužívá chemii a pěstuje hodně plodin, včetně trávy. Krajina je pestrá, a to včelám svědčí,“ oceňuje včelař.

Řepka sama o sobě mu nevadí, včely ji mají rády. „Problém je s postřiky, když zemědělec nedodržuje, co má a stříká během dne. Dvakrát jsem měl otrávená včelstva, a to jsem si nenechal líbit. Od té doby je klid. Přípravky, které škodí včelám, se musí stříkat v noci, kdy včely nelétají,“ poznamenává.
Během května a června se Jirka od úlů pomalu nehne. Každý den je u nich od rána do večera. I když včely má rád od malička, med dříve moc nemusel. „Jím ho až poslední tři roky. Asi tak pět kilo za rok,“ říká. Oblíbenou medovinu dělá i nedělá. Jak to tedy je?

„Označení medovina se nesmí používat, to už neexistuje. Já dělám medové víno, které je z medu, vody a kvasinek. Pokud se tam přidá ještě něco dalšího, pak je to dezertní medovina,“ upřesňuje termíny. Ve stavení po dědovi právě dobudovává předpisovou moderní výrobnu medoviny, která u některých jiných malovýrobců vůbec není samozřejmostí. „Na trzích všichni prodávají medovinu, přitom nemají schválenou kvasírnu,“ poukazuje včelař. Ani on ji dosud nemá, medovinu si dělal jen pro sebe a nechodil s ní na trh.

Pilné včelky snad nevyhynou, doufá Jiří Smolík. Bohužel vidí, jak všudepřítomná chemie je decimuje a ztrácejí schopnost se bránit. Jeho včely mají to štěstí, že okolní pole obdělává rozumný hospodář s citem a ekologicky. Jenže včely létají až tři kilometry daleko, a jinde to bez chemie neumí.
Jak úrodný bude letošek u medu, bude včelař vědět koncem července. Tak bohatou sklizeň!

Váš Jan

Načítám