HEZKY ČESKY POPULISTICKY

Poroučet obchodům, že musí prodávat 85 procent českých potravin, je mimo mísu. Spotřebitelům to nepřinese nic dobrého. Ani s proklamovanou podporou regionálních výrobců to není tak horké. Müsli z Janovy pece, od malého českého výrobce, bude podle návrhu některých zdejších politiků zahraniční potravina.

Už je to tu zase. Čeští politici se již několikrát snažili nařídit supermarketům, jaký podíl českých potravin musí mít na pultech. Neúspěšně. Koronavirus zřejmě zastíní všechno, snad si myslí pětadvacet poslanců převážně z hnutí ANO a SPD, kteří se podepsali pod legislativní návrh, aby v obchodech bylo 85 procent českých potravin v roce 2027. Příští rok má být podíl 55 procent a každým rokem povyskočí o pět procentních bodů.
Nepřekvapí, že pro české potraviny horují poslanci z Babišova hnutí ANO. Taková pěkná přihrávka pro Agrofert. Záměr usilovně propaguje poslankyně ANO Margit Balaštíková, která první profesní zkušenosti sbírala v Agrokombinátu Slušovice.
Zákonodárci odůvodňují snahu uzákonit povinný podíl českých potravin na tuzemském trhu tím, že umožní regionálním výrobcům lépe se prosadit na domácím trhu. Jak kterým! Aby se výrobek stal „českou potravinou“, musí být vyrobený v tuzemsku. A současně nejméně 75 procent jeho hmotnosti musí tvořit složky pocházející z České republiky. Nařizovat na jednotném evropském trhu, kolik čeho a z čeho musí tuzemské obchody prodávat, je slušně řečeno úlet.

Ukažme si to na příkladu Janovy pece. Je to malý český výrobce, přesto müsli a ani další výrobky z Janovy pece nebudou podle navrhovaného zákona česká potravina. Předepsaný podíl 75 procent složek z tuzemska rozhodně nesplní. Naprostá většina surovin, které Janova pec nakupuje, je z dovozu. Bez něj to prostě nejde.
Hodně v Janově peci používáme ořechy. Pekany, kešu či para ořechy u nás nerostou a sněmovna na tom asi nic nezmění. Lyofilizované ovoce, nedílná složka řady směsí müsli z Janovy pece, se v Česku ve velkém nevyrábí. Není tu dostatek ovoce a výrobní technologie jsou drahé. Pravý český med bereme od včelaře Jiřího Smolíka. Olivový olej na pečené müsli ale rozhodně nechceme vyměnit za tuzemský řepkový.
Jak je to s ovesnými vločkami, které jsou při výrobě pečeného müsli základem všeho? Původně jsme ho pekli z českých vloček. Domácí surovinu jsme chtěli držet i po přechodu na bezlepkové vločky. Jenže jejich kvalita velmi kolísala. Někdy to už vypadalo, že jsme ji s dodavatelem vyladili. Příští várka ale byla zase horší. Neměli jsme na výběr, v Česku je jediný mlýn, který vyrábí bezlepkové ovesné vločky.
Hledali jsme tedy dodavatele v zahraničí. Nebylo to snadné, když nenakupujeme po kamionech. Ale povedlo se, bereme vločky z Německa a je to jak se říká nebe a dudy. Vločky z německého mlýna krásně voní, kvalita je spolehlivě vyrovnaná. A kvalita je pro nás to hlavní. Populistický boj za „české potraviny“ na tom nic nezmění.

Táňa Králová

Načítám