PROČ NESLAVÍME NAŠE NAROZENINY?
V prosinci měla Janova pec osmé narozeniny. Měli jsme tolik práce, že jsme si na to ani nevzpomněli, natož abychom výročí stihli oslavit. Tak teď můžete zavzpomínat s námi.
Narozeniny datuji na 1. prosince. Tenkrát v roce 2013 jsem prodal kolegovi z práce první sáček müsli. Bylo to ovocné, kolega se jmenoval Marek a bydlel v Novém Strašecí.
První várky jsem vyráběl u rodičů v domě v mém bývalém pokoji. Jednu stěnu jsme vykachlíkovali, na podlahu jsem dal lino a do kouta troubu z aukra. Pekl jsem zpravidla v neděli. Dneska za den vyrobíme desetkrát tolik, co jsem v pokoji vyráběl čtyři neděle. Jedna z várek skončila na kaši rozsypaná na chodbě, protože cestou z pokoje s bednou hotových výrobků v ruce jsem si na schodech nevšiml koše s prádlem.
Klasická nedělní výroba
Chodit na plný úvazek do práce a do toho rozjíždět výrobu müsli mělo svá úskalí. Třeba soused měl zrovna dovolenou a uvolil se, že mi zajede do mlýna k Plzni pro pár pytlů vloček. Když mi zavolal do práce, zněl dost roztřeseně. Cestou z mlýna se stavil v sámošce pro nákup. Když zatáčel do naší ulice, ze sedačky mu spadly banány a jak se pro ně shýbal, napral to do lampy. Zaseklý klakson prý troubil tak dlouho, dokud mu dělníci z nedaleké hospody nepůjčili klíč na odpojení baterky. Bylo 2. ledna 2014.
Takle jsme vozili vločky ze mlýna
Funkční e-shop jsem spustil na jaře roku 2014. V té době se taky výrobna stěhovala do prostor, posvěcených úřady. Než se naplno rozeběhl e-shop, visel na stránkách jen leták s nabídkou a zevrubným návodem, jak objednat. Když do mailu přišla první objednávka od naprosto neznámého zákazníka, měl jsem druhé Vánoce. Objednávku jsem v pracovní době – tehdy jsem se ještě živil jako zaměstnanec - úhledně zabalil a během obědové pauzy odeslal z pošty v Jindřišské. Zásilka putovala do Turnova a zákazníkem byl muž.
První objednávka přes e-shop
I přesto, že jsem pořád chodil na plný úvazek do práce, odbyt se nějakým záhadným způsobem rozjížděl. Nikde neběžela žádná reklama a obchoďáky nemáme ani teďka. Samotnou výrobu zajišťovaly brigádnice Monika a Wendy. V září 2014 jsem v práci skončil a začal se věnovat Janovce naplno. Holky vystřídala moje sestra Adéla a za pár měsíců se přidal pan Jaro. Se sestrou jsme dvojčata, a protože Adéla chce mít hodně dětí, je už několik let na mateřské :). Zastoupila ji moje máma, do té doby investigativní novinářka.
Sestra v zápřahu
Pan Jaro u nás vše vyrábí. Z jeho začátků si mi vybaví pečené ořechy s medem, náš vynález. Měli jsme troubu na čtyři plechy. Z jedné várky jsme vyrobili 55 sáčků po 100 gramech. Když je měl kolega poprvé balit, povídám mu: „Pane Jaro, nasypte tam minimálně 100 g, zatavte to, sem napište datum, tuhle etiketu přilepte sem a támhletu přilepte tam“.
Asi po hodině a půl se jdu podívat, tak to dopadlo. Sáčky vypadaly dobře, až moc dobře. Jen jich nebylo 55, ale 40. Minimálně 100 gramů ty sáčky měly, tak šly do světa. Od té doby je přípustná tolerance + 5 gramů. Dneska za hodinu zabalíme přibližně 400 sáčků pečených ořechů.
Ručně psané datum spotřeby a dvě samolepky, tak vypadaly první ořechy
I přestože Janova pec peče osmým rokem a každým rokem toho vyrobíme víc a víc, jsme na to pořád jen tři. Kolikrát už jsem chtěl někoho přibrat na pomoc, ale máma s panem Jarem mi vždycky řekli: „Zvládli jsme to doteď, zvládneme to i příště“. Tímto jim děkuji za spolupráci a vám slibuji, že zůstaneme tou malou Janovkou, jakou máte rádi. A nebojte, müsli nikdy nebudeme šidit. Naopak, kvalitu se stále snažíme zvyšovat.
Váš Jan
