JAK TO POKRAČOVALO

V září roku 2014 jsem nechal práce ve státním úřadu a začal se více věnovat své peci. Nejistota, které jsem se tak obával, postupem času vzala za své. Čtěte dále a dozvíte se proč.

Abych nezahálel, přihlásil jsem se k doktorskému studiu na své alma mater České zemědělské univerzitě. Nyní jsem v posledním ročníku studia a zábava jménem disertační práce právě začíná.
V Janově peci už jsem nebyl sám, vypomáhaly mi dvě kamarádky. Pozvolna přibývaly nové obchody a s nimi noví zákazníci. Marketing jsem v té době příliš neřešil, beztak nebylo z čeho reklamu poplatit. Před Vánoci mi dal kamarád tip na šikovnou malířku Míšu Režovou, ať s ní prý něco vymyslím. Dali jsme hlavy dohromady a zrodil se Jezepec, náš maskot. O tom, jaký je to samorost, si můžete přečíst v předešlém článku.

Občas v podnikání přicházejí zlomové okamžiky a nejlepší jsou ty, co nečekáte. Přesně takový se stal v březnu 2015. Na mém oblíbeném blogu U nás na kopečku vyšel o Janově peci článek. Bylo to v pátek a v sobotu jsem odjížděl na hory. Jen během pátku přišlo na e-shop tolik objednávek, kolik jsme v té době neodbavili za celý měsíc. A chodily i v sobotu, neděli, pondělí… Nebojte, na ty hory jsem samozřejmě odjel. Doteď nerozumím tomu, jak to mí přátelé v čele s partnerkou zvládli. Během toho týdne, co jsem si - pravda hodně nervózní - lyžoval v Alpách, se jim podařilo vyrobit a expedovat skoro všechny objednávky. Vězte, že příště bych na lyže nejel. I když...

Na podzim si kamarádky, co mi pomáhaly, dodělaly školy a daly mi sbohem. Nastoupila má sestra a o chvíli později pan Jaro. Sestra je mé dvojče. Co chybí mě, má ona a platí to i naopak. Spolupráce funguje doteď. Říká se, ať nikdy nezaměstnáváš rodinu a přátele. Já říkám neposlouchej, co se říká a řiď se svým instinktem. V této sestavě působíme dodnes.

Původně jsem chtěl vměstnat historii Janovy pece do dvou článků. Vydá minimálně na tři. Na roky 2016 a 2017 můžete těšit někdy příště.

Váš Jan